Z mediálního prostoru dnes vyčnívají doporučení jíst spíše méně často. Mluví se o takzvaném přerušovaném hladovění (IF = intermitent fasting). Nejde o doporučení oficiální, ale viditelná. V souvislosti s tím se dostáváme k velkému bludu, který mezi mnoha lidmi koluje. Ti očekávají, že nebudou muset řešit, kolik toho snědí, stačí jen, když budou mezi jídly hladovět.
Jestli se někomu podaří jíst v denním součtu méně kilojoulů při frekvenci jídla 2x denně, bude hubnout. Stejně tak bude hubnout ten, pro koho je přirozenější jíst 5x denně. Zkrátka jakýkoli systém, který bude vhodným nástrojem k dosažení nižšího příjmu energie.
V případě obézních, kteří chtějí zhubnout, je však potřeba obezřetnosti. Několikahodinové hladovění může u obézních s predispozicí spustit záchvatovité přejídání. V takové situaci může dotyčný sníst neuvěřitelně velké množství jídla, což místo zhubnutí navodí nárůst hmotnosti. Kromě toho s sebou nese skoro vždycky problémy s trávením (pálení žáhy, nevolnost až zvracení), potíže s usínáním a psychologické problémy, jakými jsou pocity viny.
Z hlediska úspěšnosti hubnutí je pravidlo VYTVOŘENÍ ENERGETICKÉHO DEFICITU pravidlem číslo jedna. Jakou frekvencí jídla se k němu dopracujete, je celkem na vás. Pokud se vám to podaří, máte zhruba 50 % úspěchu v kapse. Dalších 30 % úspěchu má v rukou skladba jídelníčku, tedy množství bílkovin, tuků a sacharidů. Frekvence jídla se do celého procesu zapojí jen z 10%.
Čtěte také: