Problematika glykemickéh indexu (GI) potravin je dnes už většině lidí zajímajících se o zdravý životní styl dostatečně známá. Tato teorie nám objasnila, proč řada potravin, které se mohou na první pohled jevit jako dietní, vůbec takovými být nemusí. Víme, že nezáleží jen na tom, co a v jaké energetické hodnotě sníme či vypijeme, ale spíše na tom, co se v našem organismu bude odehrávat za dvě nebo tři hodiny po jídle. Po snědení potravin s vysokým glykemickým indexem dostaneme velmi brzy hlad nebo chuť na sladké, případně obojí. Spasí nás tedy potraviny s nízkým glykemickým indexem? Můžou, ale nemusí.
Výzkum v oblasti glykemického indexu nepřešlapuje na místě, databáze potravin s naměřeným glykemickým inxem se rozrůstají, ale praxe ukazuje, že mezi lidmi koluje celá řada mýtů a nejasností.
Proč se nedá glykemický index spočítat nebo odvodit?
Glykemický index potravin se musí změřit, protože jen z pouhého množství sacharidů nezjistíme nic o tom, jak bude vypadat naše hladina cukru v krvi poté, co potravinu sníme. Zdraví dobrovolníci si nechají změřit reakci na glukózu, pak na testovanou potravinu a z poměru těchto čísel teprve získáme glykemický index. Dobrovolníků musí být minimálně šest, často bývá i více, aby se zprůměrováním hodnot získal co nejlepší výsledek.
Bramborový mýtus
Občas probleskne názor, že je lepší nejíst brambory, protože mají vysoký glykemický index a že je lepší je nahradit těstovinami. Brambory se ocitly na blacklistu proto, že nejvíce informací o GI pochází z Austrálie nebo Kanady, kde si lidé pod pojmem brambory představují bramborové hranolky. A ty mají, stejně jako brambory pečené v troubě GI vysoký. Pokud však brambory uvaříme (nejlépe ve slupce), bude jejich GI srovnatelný s těstovinami (nerozvařenými). Úplně nejnižší index mají brambory salátového typu (lojovité) a nejlépe jejich rané formy. Oproti salátovým bramborám mají přílohové druhy GI vyšší, nejvyšší mají brambory určené na kaší (škrobovité).
Tip:
Úplně nejnižší GI bude mít salát z lojovitých raných brambor uvařených ve slupce a následně zchlazených (pokud hubneme, nepřipravíme samozřejmě salát s majonézou, ale se zeleninou a jogurtem či trochou olivového oleje).
Nejasnosti kolem celozrnného pečiva
Celozrnné pečivo je doporučováno nejen pro vyšší obsah vlákniny, vitaminů a minerálních látek, ale i kvůli nižšímu GI. Platí, že chléb nebo pečivo z žitné mouky má nižší GI než pečivo z mouky pšeničné. Většinou se obě mouky míchají a pak záleží na tom, kolik má ten který druh pečiva žitné mouky – čím více, tím lépe. Ale žitná mouka je dražší a výrobci s ní většinou šetří. Různých druhů pečiva je na trhu nepřeberné množství a je téměř nemožné dát nějaký přesný návod k výběru. Vzhledem ke GI jsou problematické takzvané vícezrnné druhy pečiva, protože vůbec nemusí být celozrnné. Naopak celozrnné pečivo musí mít minimálně 80 % své hmotnosti tvořeno celozrnnou moukou.
Tip:
Nejnižší GI bude mít kváskový žitný chléb, který lze koupit v některých specializovaných pekárnách nebo ho upéci v domácí pekárně či v troubě. Doma můžete do chleba přidat ještě ovesné vločky, drcené lněné semínko, ořechy nebo vlákninu psyllium.
Mýtus samospasitelnosti GI
Z některých publikací, jichž se v poslední době vyrojilo nespočet, můžeme snadno nabýt dojmu, že aplikace teorie nižšího GI vyřeší sama o sobě problém nadváhy či obezity. Do jisté míry nám správný výběr sacharidových potravin pomůže a učiní naší dietu zdravější a příjemnější. Ovšem musíme vědět, že pro nejlepší efekt je potřeba kombinovat sacharidové potraviny s těmi, které mají vyšší podíl bílkovin tak, aby glykemická výslednice po jídle byla minimální a pocit sytosti ještě o něco delší. A že k večeři bychom neměli jíst pečivo ani přílohy, i kdyby měly GI nízký.
